latinsko americke tance
28. 7. 2008
PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ:
TANEČNÍ OBUV
Na tanec doporučujeme boty s hladkou podrážkou. Pro začátečnice doporučujeme boty měkké, v kterých můžete hýbat špičkami prstů. Nejsou vhodné boty typu "kostka" a "jehly" – podpatek musí být široký minimálně kolem 1 cm, abyste se na něm cítila stabilní. Podpatek by neměl být vyšší než 6 cm. Prosíme o nasazení chráničů u speciálních bot na latinu nebo na boty s kovovými podpatky.TANEČNÍ ODĚV
Doporučujeme pohodlné oblečení, ve kterém se cítíte svěží a svůdná. Oblékněte si top, tričko s krátkým rukávem, sukni, šaty, legíny nebo kalhoty. Tanečníci na soutěžích mají nádherné róby šité na míru. Kvůli návštěvám tanečních lekcí však nemusíte do své róby investovat tisíce korun ;o). Oblíbený obleček, ve kterém se cítíte sexy a svá, máte určitě schovaný ve Vašem šatníku.NÁPLŇ VÝUKY
Na lekcích se naučíte různé variace rumby, cha-chi, jivu, paso doble a samby pro dámy. Začnete od základních kroků a variací. Seznámíte se, jak se tančí latinskoamerické tance v evropském stylu a ukážete si, jak by vypadal stejný tanec v podání kubánských tanečníků.PRŮBĚH LEKCE LATINO FITNESS
- „hymna“ (pravidelná úvodní píseň, na kterou postupně vytvoříme choreografii s cílem pobavit se, uvolnit se a zatančit si)- nácvik krokových variací (např. salsa, jive, cha-cha, merengue...)
- postupné vytváření několika tanečků/choreografií s využitím různých krokových variací, prostorových změn
- posilování hlavně problémových partií (břicho, hýždě, nohy) i při samotném tanci, ale i odděleně ke konci hodiny
- závěr (uvolnění, strečink, relaxace ...)
NĚCO NAVÍC
- zpestření hodiny (např. macarena, asereje, La bomba, Levantando los manos...)Latinskoamerické tance - Taneční kurzy
Evička Pr
Iva Langerová
Jindřich
Lenka M
Lucka H
Nikol
Pepa H
Petr
Petra
Růženka
Vilém
Vlaďka M
Zdeněk P
LATINSKOAMERICKÉ TANCE
Latinskoamerické tance se v Evropě tančí převážně v párově podobě na různých soutěžích amatérských i profesionálních tanečníků. Ale v poslední době se začíná prosazovat i sólová podoba těchto tanců. Při sólovém tanci je kladen důraz na technické provedení prvků, které vám zaručí pevnou stabilitu na parketu, pohyby paží, výraz, charakter jednotlivých tanců a hlavně na prožití každého pohybu. Cílem lektorů Latin Dance je předat vám lásku k tanci, která je v srdci každého z nich.
CHA CHA
Tento tanec původně známý jako tanec "Ča-ča-ča". Se stal populární kolem roku 1954. Ča ča je odnoží tance mambo. V pomalém tempu mamba, si lidé více všímali výraznějších hudebních motivů, na které začali také tančit. Kroku, který používali, říkali Trojité mambo. Posléze se z něho stal samostatný tanec dnes známý jako ča ča.
Tanec se skládá ze tří rychlých kroků (trojitého kroku, nebo-li čačača) a dvou pomalejších na druhou a třetí dobu.
SAMBA
Tento tanec pochází z Brazílie a je známý především ve své karnevalové podobě, která se tančí po celé Brazílii. Ale samba má spoustu typů a možností. Do Evropy se dostala v r. 1913, tedy ještě před první světovou válkou, pod názvem maxixe. V té době však vládla tangová horečka a maxixe, který se tančil hlavně na pódiích nočních podniků, nezaujal. Ve válečných útrapách Evropy však poněkud upadl v zapomenutí, aby se v taneční sezóně 1923 – 24 znovu vrátil na evropské parkety, konkrétně do Paříže, v jakési salónně přehodnocené formě. Podíl na tomto přepracování samby mají tedy francouzští, hlavně pařížští tanečníci. Když si samba začala získávat popularitu, přišla druhá světová válka a zastavila její rozlet. Po celé Evropě se tedy rozšířila až po r. 1945. Evropská podoba párové samby se od té brazilské v mnohém liší. Zůstala jí však živočišnost a hravost. Pro evropskou formu je typický bouncing, tedy pohupy v kolenou a nártech, a klopný pohyb pánve.
RUMBA
je nazývána tancem milenců.
Tanečníci ve svém projevu vyprávějí o lásce. Každý pohyb vyjadřuje pocity, které uchovávají ke svému protějšku. Vypráví svůj vlastní příběh těm, kteří je sledují na parketu. Pestrost mileneckých vztahů dává velký prostor fantazii. Dívka může svůj protějšek svádět, může se na něj rozčílit, může být něžná i smyslná, může být jakákoliv ...
Rumbu můžete tančit samostatně stejně jako ostatní latinskoamerické tance, neboť v každém z těchto tanců je dostatek prostoru pro to, abyste na parketu mohli zazářit.
Rumba je nejpomalejší latinskoamerický tanec, ale rozhodně ne nejlehčí. Patří mezi charismatické tance, ve kterých snadno pochopíte jejich náboj. Trochu se podobá tanci cha cha různými variacemi i technikou. Používá hlavně práci kyčlí, která je výrazem lákání a dobývání, ale i hrdosti a vznešenosti. Evropskou stylizací byla rumba přeměněna na show pro diváky.
PASO DOBLE
je společenský tanec španělského původu představující pohyb matadora v aréně a partnerka potom představuje šátek – muletu nebo pláštěnku toreadora. První zmínka o tanci pochází z roku 1918 s označením jako španělský one-step. Do povědomí se dostal v první polovině dvacátých let, kdy se více rozšířil. Mezi evropské tance ho zařadili francouzští tanečníci. Svůj původ má v lidových španělských tancích oslavujících vítězného matadora/toreadora. Naznačuje pohyby toreadora a jeho pomocníků v aréně a práci s muletou. Partnerce dává rovnoprávnější postavení druhý kořen paso doble – flamenco. Týká se to hlavně práce rukou, které naznačují používání kastanět, a postavení těla. Na soutěžích se paso doble objevilo po II. světové válce.
JIVE
je rytmický tanec, který vychází z jitterbugu a v mnohém je ovlivněn swingem, rockenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. Nepochází z latinské Ameriky, nýbrž ze Severní Ameriky. Je typický přesunutím důrazu z liché doby na sudou, což je typické pro jazzovou hudbu. Dokáže být tvrdý a důrazný, měkký a kočkovitý i hravý a odvázaný. V roce 1944 vydal Viktor Silvester první standardizovaný popis jivu.
Latinskoamerické tance se v Evropě tančí převážně v párově podobě na různých soutěžích amatérských i profesionálních tanečníků. Ale v poslední době se začíná prosazovat i sólová podoba těchto tanců. Při sólovém tanci je kladen důraz na technické provedení prvků, které vám zaručí pevnou stabilitu na parketu, pohyby paží, výraz, charakter jednotlivých tanců a hlavně na prožití každého pohybu. Cílem lektorů Latin Dance je předat vám lásku k tanci, která je v srdci každého z nich.
CHA CHA
Tento tanec původně známý jako tanec "Ča-ča-ča". Se stal populární kolem roku 1954. Ča ča je odnoží tance mambo. V pomalém tempu mamba, si lidé více všímali výraznějších hudebních motivů, na které začali také tančit. Kroku, který používali, říkali Trojité mambo. Posléze se z něho stal samostatný tanec dnes známý jako ča ča.
Tanec se skládá ze tří rychlých kroků (trojitého kroku, nebo-li čačača) a dvou pomalejších na druhou a třetí dobu.
SAMBA
Tento tanec pochází z Brazílie a je známý především ve své karnevalové podobě, která se tančí po celé Brazílii. Ale samba má spoustu typů a možností. Do Evropy se dostala v r. 1913, tedy ještě před první světovou válkou, pod názvem maxixe. V té době však vládla tangová horečka a maxixe, který se tančil hlavně na pódiích nočních podniků, nezaujal. Ve válečných útrapách Evropy však poněkud upadl v zapomenutí, aby se v taneční sezóně 1923 – 24 znovu vrátil na evropské parkety, konkrétně do Paříže, v jakési salónně přehodnocené formě. Podíl na tomto přepracování samby mají tedy francouzští, hlavně pařížští tanečníci. Když si samba začala získávat popularitu, přišla druhá světová válka a zastavila její rozlet. Po celé Evropě se tedy rozšířila až po r. 1945. Evropská podoba párové samby se od té brazilské v mnohém liší. Zůstala jí však živočišnost a hravost. Pro evropskou formu je typický bouncing, tedy pohupy v kolenou a nártech, a klopný pohyb pánve.
RUMBA
je nazývána tancem milenců.
Tanečníci ve svém projevu vyprávějí o lásce. Každý pohyb vyjadřuje pocity, které uchovávají ke svému protějšku. Vypráví svůj vlastní příběh těm, kteří je sledují na parketu. Pestrost mileneckých vztahů dává velký prostor fantazii. Dívka může svůj protějšek svádět, může se na něj rozčílit, může být něžná i smyslná, může být jakákoliv ...
Rumbu můžete tančit samostatně stejně jako ostatní latinskoamerické tance, neboť v každém z těchto tanců je dostatek prostoru pro to, abyste na parketu mohli zazářit.
Rumba je nejpomalejší latinskoamerický tanec, ale rozhodně ne nejlehčí. Patří mezi charismatické tance, ve kterých snadno pochopíte jejich náboj. Trochu se podobá tanci cha cha různými variacemi i technikou. Používá hlavně práci kyčlí, která je výrazem lákání a dobývání, ale i hrdosti a vznešenosti. Evropskou stylizací byla rumba přeměněna na show pro diváky.
PASO DOBLE
je společenský tanec španělského původu představující pohyb matadora v aréně a partnerka potom představuje šátek – muletu nebo pláštěnku toreadora. První zmínka o tanci pochází z roku 1918 s označením jako španělský one-step. Do povědomí se dostal v první polovině dvacátých let, kdy se více rozšířil. Mezi evropské tance ho zařadili francouzští tanečníci. Svůj původ má v lidových španělských tancích oslavujících vítězného matadora/toreadora. Naznačuje pohyby toreadora a jeho pomocníků v aréně a práci s muletou. Partnerce dává rovnoprávnější postavení druhý kořen paso doble – flamenco. Týká se to hlavně práce rukou, které naznačují používání kastanět, a postavení těla. Na soutěžích se paso doble objevilo po II. světové válce.
JIVE
je rytmický tanec, který vychází z jitterbugu a v mnohém je ovlivněn swingem, rockenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. Nepochází z latinské Ameriky, nýbrž ze Severní Ameriky. Je typický přesunutím důrazu z liché doby na sudou, což je typické pro jazzovou hudbu. Dokáže být tvrdý a důrazný, měkký a kočkovitý i hravý a odvázaný. V roce 1944 vydal Viktor Silvester první standardizovaný popis jivu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
